Lokalita: Husův sbor se zvonicí, roh ulic U Vodárny a Dykova, Praha 10 - Vinohrady
Jak se sem dostanete: Od souboru slavných vil se vydejte jen pár kroků vzhůru ulicí U Vodárny, podél Sadů bratří Čapků (do r. 2016 Bezručovy sady). Budovu Husova sboru s vysokou zvonicí vidíte již z dálky. Je naší předposlední vinohradskou zastávkou.
Příběh
Památková péče: Okouzlující podoba Vinohrad je uchovávána i díky památkové ochraně. Téměř celé Vinohrady (kromě nejvýchodnější části) patří do Městské památkové zóny Vinohrady, Žižkov, Vršovice. Zasahuje území městských částí Praha 2, Praha 3 a Praha 10. Byla ustanovena vyhláškou hl. m. Prahy ze dne 28. září 1993. Jejím posláním je zachovat a nadále chránit kulturně-historické a urbanisticko-architektonické hodnoty. Na území zóny se nachází několik desítek kulturních památek, které mají navíc individuální památkovou ochranu. Patří mezi ně nejen církevní stavby, školy, divadlo, rozhlas, paláce a vybrané nájemní domy aj., ale i parky. Péče o památky naší minulosti se v Česku rozvíjela od poloviny 19. století. Procházela různou institucionální podobou ministerských komisí a na počátku 20. století vznikl památkový úřad. Průkopníky památkové péče byli historici, architekti (např. Josef Mocker), ale třeba i kněz Ferdinand Josef Lehner, který působil v kostele sv. Ludmily. Po vzniku samostatného Československa vznikl Státní památkový úřad. Proměnami procházela památková péče po druhé světové válce i v souvislosti s převodem některých památek do vlastnictví státu. V roce 1958 byl přijat zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, který jako první zákon řešil památkovou péči. Z té doby pochází památková ochrana řady objektů i na Vinohradech. Z dalšího vývoje zmiňme vznik Pražské památkové rezervace v r. 1971 a její zápis mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO v r. 1992. Její součástí je rovněž malý kousek Vinohrad (Fantova budova Hl. nádraží, Státní opera, nová budova Národního muzea – bývalé Federální shromáždění). Vinohradskou osobností zapojenou do památkové péče v závěru 20. století byl i Dobroslav Líbal.
Místo
Husův sbor: Unikátní stavba Církve československé husitské (CČSH) byla postavena předním meziválečným architektem Pavlem Janákem v letech 1932-1935 v duchu konstruktivismu. Vyniká krystalickou čistotou díky využití železobetonové konstrukce. Třídílná stavba se skládá z vlastní modlitebny, obytného domu a unikátní šestipatrové zvonice, která dodává celé stavbě monumentalitu. Vnitřkem skeletové železobetonové věže bez obvodového pláště vede točité schodiště. Vrchol věže je ozdoben husitským kalichem. Do historie Vinohrad se Husův sbor zapsal i tím, že odsud v době Pražského povstání vysílal Československý rozhlas. Připomíná to i památník a pamětní deska u vstupu do brány.
Víte, že?
* Církev československá husitská (CČSH) vznikla v r. 1920 jako specificky národní církev odštěpením od římskokatolické církve, tehdy spojované s habsburskou monarchií. Obdobně jako Českobratrská církev evangelická se hlásí k myšlenkám Jana Husa a k prvotním křesťanským idejím. Současný název má od r. 1971, dříve se nazývala jen Církev československá.
* Autor Pavel Janák (1882-1956) studoval mj. u Josefa Zítka a později ve Vídni u Otto Wagnera, stejně jako Jan Kotěra. Kromě jednotlivých staveb navrhoval i ucelená urbanistická řešení a věnoval se také rekonstrukci památek.
* Československá církev husitská v minulosti vyhlásila veřejnou sbírku na vytvoření třech zvonů, které byly v původních plánech architekta Janáka. Na zvony přispěly i městské části Praha 10, Praha 2 a Praha 3. Zvony nesou jména Víra, Naděje a Láska. Poprvé odbíjení zvonů zaznělo 29. května 2011.
* Husitský kalich na vrcholu zvonice je přes 2 m vysoký.
