Lokalita: Svatoplukova 493/9, Praha 2 – Nusle
Jak se sem dostanete: Sekaninovou ulicí půjdete kousek dál. Proti proudu Botiče, s parkem Folimanka po levé ruce. Dojdete k Nuselskému mostu, pod nímž vede Svatoplukova ulice. Zabočte jí doprava a cíl najdete za křižovatkou s ulicí Oldřichova.
Popis: V domě na rohu Svatoplukovy a Oldřichovy ulice, kam měli výhled, bydlela Foglarova maminka Marie se svými dvěma syny čtyři roky. Jaroslav začal chodit do školy na kopci za tratí, kde měl hodného učitele. Malého Jaroslava, který se díky staršímu bráškovi naučil číst a psát ještě předtím, škola bavila a dělal i nevyžádané úkoly z pilnosti. Patrně zde se poprvé objevila jeho touha psát. I když rodina musela žít velmi skromně, Jaroslav Foglar na dětství v Nuslích vzpomínal velmi rád. S bratrem Zdeňkem tam zažili mnoho dobrodružství, včetně her v dosud nezastavěných prolukách mezi činžovními domy i výprav k vyšehradské skále. Foglarova maminka však hledala nějaké stálejší živobytí, aby rodinu uživila. Nakonec se jí podařilo ze zbývajících peněz vyplacených pojišťovnou po smrti tatínka zakoupit krám s papírnickými potřebami v Korunní ulici na Vinohradech. Nejprve tam denně docházela a chlapce hlídala babička. Ale po čase se v domě s krámkem uvolnil byt a Foglarovi se v roce 1914 opět stěhovali. Tentokrát na dlouho. To však již bude tématem jedné z dalších zastávek na trase.
Víte, že…? Ze zážitků z dětství v Nuslích Foglar čerpal náměty i ve svých knihách. Například o místech pod Vyšehradem píše: „Nad našimi oblíbenými místy pod hradbami (Černá skála a Opuštěný kout) se rozléhaly nezastavěné a nepěstěné prolákliny, travnaté dolíky a rokle. Sem jsem umístil v knize Hoši od Bobří řeky i pověstný Červený dolík, ve kterém se mladý Rikitan scházel se svým chlapeckým nárůdkem“. A o kousek dále pak uvádí „V těch sluncem sežehnutých roklinách, pláccích a dolících žhnuly záplavy červenomodrých kartouzků, zvaných Slzičky Panny Marie, které kontrastovaly s těmi roji světlemodrých motýlů modrásků“. Ty zase použil v knize Chata v Jezerní kotlině. Foglar ve své tvorbě čerpal inspiraci i z dalších zážitků - jak ze školních let na Vinohradech, tak ze zkušeností redaktora Mladého hlasatele nebo vedoucího skautského oddílu.
Tipy: Nuselské údolí se lidově nazývá Jamrtál podle německého Jammer Tal neboli Údolí nářku či Slzavé údolí. Odkazuje na zpustošení za třicetileté války. Od 19. století se však i tato oblast rozvíjela. Ve 20. století, za života Jaroslava Foglara, vyrostly nové domy, byl regulován Botič, Nusle byly připojeny k Velké Praze (1922), zanikla původní usedlost Folimanka. Avšak zásadní změnu způsobila výstavba Nuselského mostu v letech 1965–1973. Kvůli stavbě mostu byly strženy domy na jedné straně Svatoplukovy ulice (naproti domu, kde bydleli Foglarovi) a dětská nemocnice na Karlově. Po výstavbě mostu i s linkou metra vyrostla v údolí sportovní hala Folimanka a velké proměny zaznamenal okolní park. Jeho dnešní podobu si prohlédnete cestou k další zastávce.
Nedaleko odsud v Sekaninově žila malířka a ilustrátorka mnoha knih pro děti Daisy Mrázková. Dále odsud, směrem k Vyšehradu, v Čiklově ulici žil jiný spisovatel dobrodružných povídek pro mládež, světoběžník a bojovník proti nacismu Otakar Batlička.
